Prázdné svítání 
tápe řídkou tmou. 
Sem tam se zdá, 
že procitám, 
sem tam se mi zdá, že 
rána vůbec nejsou. 

Bílé záření 
zívajících zdí. 
Kdo jsem, co vím, 
jsem jako stín 
jsem sám, hrozně sám 
jsem jenom pouhá hříčka snů. 

Jeden jediný pasažér 
cestující dálkami sfér 
dávných siluet. 

Dlouhé loučení 
s hloubkou půlnocí. 
Sem tam se zdá, 
že tě tu mám. 
Sem tam se mi zdá, že 
já jsem všemohoucí. 

Stálá loučení 
jsou ta nejdelší. 
Jen já to vím 
tak raděj spím 
a sám jedu dál, 
kam odváží mě náruč snů. 

Jeden jediný pasažér 
cestující dálkami sfér 
dávných siluet. 

Hloupá smíření 
s účty věčných ztrát. 
Co jsem už měl 
zas utíká. 
Co zbývá, to já teď 
v polospánku sbírám. 

Prázdné svítání 
tápe řídkou tmou. 
Sem tam se zdá, 
že tě tu mám, 
však sám dobře vím, 
že jenom já znám dálku snů. 

Jeden jediný pasažér 
cestující dálkami sfér 
dávných siluet