Uvařil jsem si čaj, je něco přes tři ráno,
mý noční můry maj' už zase vyprodáno
a tmou už letí den, přistává na Ruzyni,
jsem v sobě zablouzen jak v zrcadlové síni.

Uvařil jsem si čaj, je dlouho po půlnoci,
a srkám přes okraj, jsem doktor po nemoci,
na očích balvany a v hlavě zvony zvoní,
když klečím u vany a mlčky snívám o ní.

Uvařil jsem si čaj, dneska v noci už třetí,
zas další první máj, ach bože, to to letí,
pan květen vyfáral, už rozhlíží se Prahou,
a já bych si jen přál vidět tě zase nahou.

Uvařil jsem si čaj a představivost bájí,
projíždím s tebou ráj a jablka už zrají,
hrajem si na těla a přitom jsme jen stromy,
ty dávno dospělá, já ztělesněný omyl.

Hrajem si na vztahy a přitom jsme jen stroje
bez větší odvahy a bez schopnosti boje,
střílíme slovama, v šuplících reznou kolty
a mezi nohama se uvolňujou volty.

Uvařil jsem si čaj, je něco po půl páté,
bezchybná božská stáj už vysílá své svaté,
na prvních paprscích sedlají svoje koně,
je slyšet divnej smích a hudba hraje pro ně.

Uvařil jsem si čaj a pro mě taky hraje,
naplněn po okraj běžím se dotknout ráje,
zmámenej kličkuju sem tam po hracím plánu,
boty si obuju a běžím kynout ránu.

Uvařil jsem si čaj a rozlil do dvou šálků,
ty šálky, ač je máj, si vyhlásily válku.