D                       G
R: Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné,
             A                                         D
hvězda, aby plála, člověk vyšel z mála, hlas zněl jako hlas má.
    A         D                      G
Je naprosto žádoucí, láska aby hřála za nocí.
                A                   D
To je naprosto důležité, abych byla šťastná.

                   Bm                     F#m
1. Co vlastně o tom víš, máš půlnoc, když svítá.
      G               Em       D
To se budí nový den a ránem voní.
           Bm                F#m
Když odcházíš, déšť chodníky smáčí,
             Em     G             A
jen sotva do očí ti mohu pohlédnout.

            G
Proč nosíš na svém slunci stín?
           D
Štěstí tě poutá málo čím,
       Bm           G           A
nikdy nezeptáš se, jak to chápu já.

A proto říkám dál…

R: Je naprosto nezbytné, ...

2. A ještě chci ti říct, že moc mě to trápí,
jak jsi nedotknutelný, sám v sobě bloudíš.
Neumíš stát za duhových svítání, vždyť jen z bouřek máš své vnitřní počasí.

Uprostřed nálezů a ztrát
zas více přízně mám ti dát,
nikdy nezeptáš se, co chci vůbec já...
A proto taky říkám dál...

R: Je naprosto nezbytné, ... (3x)