A Emi Emi7 A
Nás bylo sedm romantiků netušících, že se všechno mění,
Emi Emi7 A
a stačilo pár okamžiků, patnáct let, to vlastně tolik není,
F#mi
však sotva pátek odhoukaj,
C#mi Hmi D E7
to pomyšlení každýho z nás svádí
A Emi Emi7 A
svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí.
A Emi Emi7 A
Léta kráse nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
jen v uších pořád zvoní blues,
Emi Emi7 A
co na mýtinách jazzman vítr troubí,
F#mi C#mi Hmi D E7
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy,
A Emi Emi7 A
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.
A Emi Emi7 A
Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
Emi Emi7 A
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
F#mi
text není žádnej Kainar,
C#mi Hmi D E7
dávno víme všichni, že je vlastně hloupá,
A Emi Emi7 A
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.
A Emi Emi7 A
A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
Emi
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík,
Emi7 A
kterej ještě zbyl mu,
F#mi C#mi Hmi D E7
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří,
A Emi Emi7 A
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří... :]